Jsem šedý

Včera proběhla na Akademii věd zajímavá přednáška Městská periferie – suburbie – sídelní kaše: Jak v tom žít? Globalizační horor i nové okouzlení. Přednášející doktor Jiří Sádlo byl vynikající – téma pojal s nadhledem a na mnoha místech jsem se neudržel a musel jsem si některé jeho citace zapsat:

…je to krajina pankáčská a anarchistická…

…krajina funguje na nečekaných kontrastech…

…potíž není s krajinou, ale s jejím hodnocením. Je to druh neúcty k dějinám…

…tradice českých okresních krajinných malířů…

…nová postindustrální estetika: synkretismus, koláž, míchání, srůstání…

…krajina mutuje a my nevíme, co bude tou další úspěšnou zrůdou…

…problém není s trvalou udržitelností krajiny, ale s trvalou udržitelností vůbec…

Ano, rok se s rokem sešel, uplynulo téměř čtrnáct měsíců a dnes začíná další Parcon. Pokud chcete vyrazit do Neratovic na nejtradičnější český con tak mrkněte na stránky sdružení Avari, které letos con všech conů pořádá.

…a pokud dorazíte, tak nezapomeňte navštívit panelovou diskusi Augmenti opět mezi námi.

Na Oslovi vyšel před drahnou dobou pěkný článek o plánovaném americkém návratu na Měsíc. Rozhodně se na něj podívejte, díky množství počítačové grafiky je názorný.
Z celého plánu je však bohužel patrné, že se jedná o pouhou recyklaci a evoluci existujících řešení. Škoda. Za pár let bychom se mohli dočkat nových technologií, které by umožnily naplnit plán podstatně efektivněji. V této souvislosti doporučuji poslední číslo Scientific Americanu, ve kterém je článek zabývající se novou generací proudových  motorů (jen pro předplatitele).

V poslední době se mi stále znovu a znovu objevuje myšlenka, ovlivněná trochu Teilhardem, trochu dalšími vlivy, která by se dala shrnout jako “informace a příroda spolu mají společného více, než se nám zdá”. Mnohé analogie jsou zřejmé – celuárnímy automaty můžeme začít, genetickými algoritmy pokračovat a třebas úvahou o diverzitě ekosystému skončit. Včera jsem po přečtené tohoto článku na Business Worldu uviděl další řadu podobností. Nejen “Information wants to be free”.

Způsob, jak organismy mění prostředí nové divočiny k obrazu svému, koexistují se stavbami, to vše mění pohled člověka na svět vůbec. Nic není definitivní a nic se nedá navždy uchránit. Na druhé straně ale vždycky vznikne něco nového, co nikdo nečekal. Koneckonců, je frustrující pohybovat se v krajině a koukat na věci, kterým nerozumíme a neumíme je zařadit. Když vzniká něco nového, měli bychom být u toho. Nová příroda není výsledkem nějaké „devastace“, nejde o doklad „zničení“ jakési přírody původní. Můžeme jí být okouzleni a měli bychom ji mít rádi – už proto, že v ní tak jako tak většinou žijeme.

Neummím zapomenouut ani na zvláštní estetiku nové divočiny:

Rozlehlé plochy nádraží prosypané štěrkem a prolévané olejem či herbicidy jsou městskými polopouštěmi. Strouhy pražských potoků jsou miniaturními městskými kaňony, opuštěné továrny představují svérázná skalní města se střídáním stinných a sluncem rozpalovaných poloh. Příkopy u solených silnic jsou zónami kropenými vodní tříští neexistujícího moře.

A teď mne omluvte, jdu se projít…

V Iráku byla k obraně některých stanovišť pro kontrolu projíždějících vozidel přidána futuristická zbraň – lasery určené proti osobám. Jde o nesmrtící zbraň, její použití nemá vést k trvalému postižení cíle – Pentagon mluví o “oslňujíciích” (dazzling) laserech raději než o laserech “oslepujících”.

Zdroj: Technocrat

Technorati Tags: High tech, Army, Iraq

Čínská oficiální media oznámila, že třetí čínská pilotovaná mise je odložena až na rok 2008. Jako důvod uvedla zpoždění při vývoji skafandru pro vesmírnou procházku.
Zatím se mi zdá, že čínské pilotované výpravy sledují pouze propagandistické účely. Na druhou stranu mají Číňané i podstatně pragmatičtější cíle, jako je vytvoření a údržba navigačního systému Beidou.

Zdroj: Space.com

Nemohu odolat a neodkázat na článek Daneše Bukerta z České nukleární spoelčnosti na psovi. Poměrně rozumně a bez zbytečných emocí (jen s trochou ironie) tam odkazuje zastánce solární energie do příslušných mezí.
Z rozboru je zřejmé, že sluneční svit je vhodný pro ohřívání vody v rodinném domku, ale jako významný zdroj elektřiny pro celý stát je to nesmysl. Takže nám asi zbude jen atom a biomasa (což je vlastně svého druhu také využití solární energie ).

Jako malej satai se těším na několik málo pokroků technologie. A mezi nimi drží pěkné druhé místo použitelný elektronický papír.
Nemá smysl rozepisovat se o tom, že číst cokoli na monitoru, nedejte bozi CRT, nebo spotřebovat za rok stovky listů papíru a kilogramy toneru, není řešení hodné technokrata. Ale kam dál? PDA je jistě lepší alternativa. Ale je příliš univerzální. Zvládá mnoho věcí, ale tu požadovanou nedokonale. Na čtení e-booků třebas z Palmknih dostačuje, pokud vás ovšem netlačí životnost baterie. Na studování rozsáhlejších článků například z Osla už to není to pravé banánové a rozhodně se nehodí na pročítání dokumentace k JBossu. A vzít si palma k ranní dávce nugátových koblih?
O elektronickém papíru bylo napsáno tolik textu, že na jeho vytištění musely padnout celé hluboké hvozdy. A výsledky jsou dosud velmi rozpačité. Pokusy Sony o vlastní reader zatím vyznívají do prázdna a další projekty také jen skončí na titulních stránkách bez praktických dopadů. Proto jsem velmi rád, že se v Antverpách rozběhnul pilotní projekt, který snad popožene události vpřed. Dvěstě lidí bude moci číst deník De Tijd na elektronickém papíře, který je ohebný a rozměry se blíží novinám. Obsah bude nahráván ze sítě a díky kapacitě přes 200Mb se do novin vejdou zprávy za celý měsíc. Display je pouze v odstínech šedi, ale je možné si na něj dělat poznámky.
Pokud bych měl jistotu, že vše bude fungovat jak má, a existovala by návaznost na existující obsah, tak neváhám ani chvíli a 400 dolarů, které zatím papír stojí, připravím do prasátka.

Zdroj: ScienceWorld

Na blogu CATu je první díl mého článku o logistice řízené softwarovými agenty.

Na transhumanistickém blogu je moje blognutí o závodech robotických automobilů kalifornskou pustinou.
Updated: Dnes jsem objevil i další zajímavý tým. Tým Banzai staví své řešení nad Mac OS X. Macy mimino, které automobil ovládají, vypadají na fotografii opravdu k nakousnutí. Na další technické detaily jsou prozatím závodníci skoupí.
Komu budete fandit vy?