Jsem šedý

Tvůrci již dnes legendárních StarWrecků spustily nový projekt se slibným názevem Iron Sky. Podrobnosti prozatím veškeré žádné, ale i tak se začínám mírně těšit.

Technorati Tags: Movies

Na některých blozích je zvykem dát čtenářům seznam zajímavého čtení na další dva dny. Traumatizuje to. Vyvolává to pocit provinění, když nalinkované články nepřečtete. Výčitky pak mohou vést k sebepoškozování, sebevraždě nebo ke konzumaci zelené. A proto je zde jen jediný link. Ten ale stojí za to:

Snění. Svět Věčných Neila Gaimana.

Technorati Tags: Gaiman, Sandman

Díky Shinigamimu za upozornění na to, že se chystá film Sedmikostelí. Zatím bych však nerad propadal předčasnému optimismu, na Urbanových stránkách není žádná novinka, která by to potvrzovala, a i pokud film vznikne, dobrý výsledek není, obávám se, zaručen. Převést Sedmikostelí do filmové podoby by bylo náročné, ale výsledek by mohl stát za to.

Zdroj: iHned

PS: pokud máte někdo zbytečných pár desítek milionů (dolarů), nechcete se vrhnout do natáčení Faerie? Lasička by si určitě získala srdce malých i velkých diváků

Google blog přinesl informaci o zajímavé soutěži. Tolik hádanek a čekají jen na vás…
Jsem v pokušení překonat svůj odpor k té mizerné knize a pár oříšků lousknout.

Šumař si povšimnul nešťastného překladu Trudného konce ústřicového chlapečka od Tima Burtona. A překladatelka si všimla, že si všimnul…

Někdy knihu zabije nakladatel, jindy se o to pokusí recenzent. Pak se tomu ovšem neříká vražda, ale poprava. Celou 2005 – Českou fantasy jsem zatím nestačil přečíst,  ale pokud mohu soudit z dosud přelouskaného, 
tak je recenze minimálně nespravedlivá.

PS: Trudný překlad se dopracoval až do hospodářek.

Tak dnes konečně viděl film. Berte, prosím, můj názor jako mínění někoho, kdo má vůči knize kopec výhrad, je agnostik a fanoušek popkultury a fantastiky.
Film se mi líbil podstatně více než kniha. Neznamená to, že je dokonalý, ale spíše to, že na knize vidím neuvěřitelné množství prohřešků vůči dobrým mravům. Film začíná skvěle – noční nálet i loučení a cesta vlakem dělají přesně to, co se po nich chce – rychle rozvinou děj a začnou vytvářet vztahy mezi postavami a propracovávat jejich motivaci (za pozornost stojí například Petrovo setkání s vojáky na nádraží). Harry Gregson-Williams složil solidní hudbu (ale na Chickens run samozřejmě nemá a později jsme litovali, že to nebyl začátek válečného dramatu spíš než Narnie. (Ozzy samozřejmě správně poznamenal, že He-111 se povedly a mají dokonce správné uchycení pum Navíc se Andrew Adamson zaplaťaslan vyhnul řadě klišé, která se nebízela, takže začátek mne rozhodně navnadil.
I dál pokračuje film solidním řemeslem. Bohužel bez jakékoli invence. Záběry jsou zpomalené tam, kde se to čeká, herecké výkony v případě dětí téměř neurazí, u dospělých si zaslouží pochvalu (Tilda Swinton je vynikající a rozhodně přehrává Aslana o řád výkonem i charisma. Kupodivu její nebohá lunární čarodějnice i místy budí víc sympatií než solární “sympaťák”). Faun je takový, jaký má faun být, a Edmundovo svádění a váhání na rozdíl od knihy neustále, lewisofilové prominou, nekomentuje otravný vypravěč.
A pak začne film zabředávat. Čím dál častěji se divák neudrží a má chuť na postavy něco zařvat (“Run you fools” při přechodu řeky, třebas). A stále častěji začne v duchu srovnávat. Nejdřív počítá vlky, zda jich náhodou není devět, pak očekává ruku Nazgûla tam, kde přinese Otec prasátek dětem dárky z high-fantasy shopu. A ve srovnání nedopadá Narnie zas tak dobře – nájezdy kamerou upomínají na Jacksona, ale ten by následnou strašlivou zadní projekci nikdy nepřipustil…
Aslan napochoduje na scénu, chvíli pobude a zemře. Proč je tak oslnivý a co na něm všichni vidí není až na pár záběrů vůbec patrné. Křesťanský motiv je zřejmý, ale z filmu neční jako z knihy. Ale to už se blíží dlouho očekávaná final battle. Jedním slovem je, Daniel Steel promine, docela fain. Tou dobou už jsme kašlali na to, o co se hraje, a jen se bavili pohledem na bezkrvavé břitvení se animáků spolu s paraelní představou ekvivalentních záběrů z LOTRa. K popukání. Petr se mečem ohání jako Vyvolený Neo, echm Aragorn a Edmund i dívky v sobě najdou dostatek síly a odvahy. Uvěřitelné, obstojně zahrané, sterilní.

S filmem jsme se rozloučili recitací Kotolova roztomilého dílka – přílet orlů a dalších létačů (a samozřejmě i invenční užití Fénixe) se stal nezapomenutelným zážitkem:

Máš-li měšec plný zlatek
Nezdolá tě žádný zmatek
Přestaň ječeti
Jsi-li v hrůzné situaci
Pomohou ti obří ptáci

Orli přiletí

Když tvá bitva prohraná je
Smrt už s tebou v kostky hraje
‘Prohráls’ řekne ti
Vrhni se na nepřátele
Vítězství pak čekej směle

Orli přiletí

Když padneš do cizí pasti
Až tvé tělo do propasti
Kvapem poletí
Žádné strachy
Máš-li prachy

Orli přiletí

PS: Jděte na Narnii, Bobr v kroužkovce za to stojí.
PS2: Zásadní chybou filmu je, že v něm nejsou žádní Narni. Ani Centauri.

(Původně psáno pro Okoun, ale rozrostlo se nad velikost rozumného diskusního příspěvku.)

Našel jsem dva hříchy mládí spáchané spolu s entitou zvanou BAZI.

Snad někoho z vás pobaví, přestože už nejsou (obzvláště rozhlasová hra Poradce) příliš aktuální: Poradce a Skrytá hrozba

Ve čtvrtek jsem se rozhodl vyrazit se sestrou do kina. Volbu filmu jsem nechal na ní, pouze jsem vyjmenoval několik fimů, které by, podle mne, měly stát za návštěvu. Očekával jsem, že Eliška zvolí Kinseyho nebo Válku policajtů. Kupodivu však vybrala (ti, co četli i nadpis již tuší) nejnovějšího Batmana.
Sestra není fanouškem SF, ale přesto se nám oběma film líbil. Adaptace slavných komiksů pokračuje v X-Manovské linii a snaží se o realističnost. K důvěryhodné psychologii postav však režisér Christopher Nolan přidal i (v rámci možností) uvěřitelnou fyzickou stránku. Gotham není stylizovaným gotickým městem, ale moderní metropolí s mrakodrapy i slumy, Batmanovy gadgety jsou na černo přestříkané vojenské prototypy a Batman musel projít tvrdým výcvikem v jakési obskurní obdobě ninjutsu. Dokonce i Arkham vypadá, až se to stydím říci, docela normálně. Setsakra realisticky vypadají také některé akční scény – zmatek, chaos, ohlušující rány pěstí a nepřehledný střih. Pokud vyžadujete matrixovský balet, tak tak jděte na jiný film.
Co se bohužel nepovedlo, je vytvořit silný příběh s výraznými padouchy. Hlavní motiv – téma strachu – je sice zajímavý, ale filmu chybí kompaktní děj. Scarecrow je vcelku povedený, ale filmem se jen mihne a Neesonův Ducard je dobře zahrán, ale jeho motivace moc uvěřitelná není.
Drobnou výtku bych měl k Zimmerově a Howardově soundtracku. Ten je sice dobrý, ale chybělo mi v něm staré dobré Elfmanovo batmaní téma. Škoda, mohlo se alespoň mihnout. (Mimochodem – povšimněte si názvů skladeb.)
Přesto jsme se rozhodně nenudili. Jednotlivé ingredience jsou povedené, herecké výkony (snad až na Katie Holmes) nadprůměrné, hlášky suché. Komu by to bylo málo, ať si mezi pozitiva připíše skvělého Michaela Caina jako Alfréda, který zaperlí téměř kdykoliv se objeví na plátně.
Suma sumárum – pokud nemáte výraznou averzi vůči Batmanovi, akčním filmům nebo některému z herců, tak vyražte do kina. Nečeká vás film roku, ale solidní podívaná, kterou navíc poté můžete nad šálkem čaje srovnávat s dalšími batmanovkými adaptacemi i komiksy

Úterý jsme strávili z podstatné části na filmových projekcích. Původně naplánovaný Hellboy bohužel nebyl promítán, ale i tak jsme si přišli na své.
Dopoledne patřilo Star Treku. Startrekové fanfilmy nemusejí být jen špatně natočené parodie a New Voyages i Exeter ukázaly, že originální série má důstojné pokračovatele, kde si přijdou na své milovníci roztržených triček i smrtí praporčíků v červeném pyžamu.
Živod pod vodou je, pro mne, těžké žánrově zařadit. Nejvýstižnější by snad bylo označení velmi, velmi trpká místy pseudodokumentární komedie Stárnoucí autor podmořských dokumentů se vydává na svou poslední plavbu, kde se musí utkat nejen s jaguářím žralokem, ale i se svými osobními problémy. Zdánlivě jednoduchý děj skrývá na pozadí mnoho skrytých narážek a absurdit. Pokud bylo cílem diváka znejistět, tak se to v mém případě povedlo.
Ještě více znejisťujícím filmem je 2046. Netroufnu si sem napsat více než, že jde o lyrický příběh, kde se tvorba knihy mísí s jejím dějem. O tom, jaký druh fimu to je, si snad uděláte představu i z toho, že jsme v půlce filmu začali uvažovat o tom, zda promítač prohodil dva kotouče, a nedobrali jsme se k jednoznačnému výsledku.
Večer jsme ignorovali Ples Fantazie a raději si sedli do čajovny a intenzivně nicnedělali.

Za návštěvu jistě stála přednáška Martina Koutného, která se věnovala naší deformaci médii a tomu, jak se stále hlouběji propadáme do virtuální reality. Opravdu má TV N@VA vlastní nevybuchlou munici, kteru ukazuje ve zprávách?
Asi nemá smysl zmiňovat každou přednášku, kterou jsme navštívili. Pagi se s nadhledem podíval na historii Fandomu, Vojta Čepelák se pokusil o stvoření finální a dokonalé definice scif-fi a Miroslav Žamboch nás nechal nahlédnout pod pokličku tvorby Líhně. Nejvíce mne potěšil Martin Šust, který mimo jiné mluvil o edičních plánech Laseru. Ilia se nemohu dočkat a i edice Nová vesmírná opera vypadá nadějně.
Před vyhlašováním CKČ jsme přetrpěli divadlo. Zřejmě jsem se zcela minul s obsahem vánoční hry o zvěstování příchodu Pána. CKČ byla vyhlašována, jako již počtvrté, Martinem Koutným a Jaroslavem Mosteckým. Gratuluji vítězům (Jan Kovanic za krátkou povídku, Jana Jůzlová za povídku a Jiří Mazurek za novelu). A samozřejmě i Sašovi k pěknému druhému místu v krátké povídce.
Cenu Trifid si odnesly dva romány. Začínám se těšit hlavně na Kovanicovo Zapomeňte na Mars. Že by konečně po čase pořádná česká hard SF?
Moje přednáška o transhumanismu dopadla lépe, než jsem se obával. Účast byla hojnější než na páteční a publiku opět přispělo mnoha podněty a nápady, za což jim děkuji. Snad tu přednášku ještě někdy zopakuji, tentokrát si na ní ale budu muset vyhradit alespoň dvě hodiny – místy jsem musel zbytečně spěchat a brzdit plodnou diskusi.
PS: Updatovaná fotogalerie ze soboty.