Batman begins

Ve čtvrtek jsem se rozhodl vyrazit se sestrou do kina. Volbu filmu jsem nechal na ní, pouze jsem vyjmenoval několik fimů, které by, podle mne, měly stát za návštěvu. Očekával jsem, že Eliška zvolí Kinseyho nebo Válku policajtů. Kupodivu však vybrala (ti, co četli i nadpis již tuší) nejnovějšího Batmana.
Sestra není fanouškem SF, ale přesto se nám oběma film líbil. Adaptace slavných komiksů pokračuje v X-Manovské linii a snaží se o realističnost. K důvěryhodné psychologii postav však režisér Christopher Nolan přidal i (v rámci možností) uvěřitelnou fyzickou stránku. Gotham není stylizovaným gotickým městem, ale moderní metropolí s mrakodrapy i slumy, Batmanovy gadgety jsou na černo přestříkané vojenské prototypy a Batman musel projít tvrdým výcvikem v jakési obskurní obdobě ninjutsu. Dokonce i Arkham vypadá, až se to stydím říci, docela normálně. Setsakra realisticky vypadají také některé akční scény – zmatek, chaos, ohlušující rány pěstí a nepřehledný střih. Pokud vyžadujete matrixovský balet, tak tak jděte na jiný film.
Co se bohužel nepovedlo, je vytvořit silný příběh s výraznými padouchy. Hlavní motiv – téma strachu – je sice zajímavý, ale filmu chybí kompaktní děj. Scarecrow je vcelku povedený, ale filmem se jen mihne a Neesonův Ducard je dobře zahrán, ale jeho motivace moc uvěřitelná není.
Drobnou výtku bych měl k Zimmerově a Howardově soundtracku. Ten je sice dobrý, ale chybělo mi v něm staré dobré Elfmanovo batmaní téma. Škoda, mohlo se alespoň mihnout. (Mimochodem – povšimněte si názvů skladeb.)
Přesto jsme se rozhodně nenudili. Jednotlivé ingredience jsou povedené, herecké výkony (snad až na Katie Holmes) nadprůměrné, hlášky suché. Komu by to bylo málo, ať si mezi pozitiva připíše skvělého Michaela Caina jako Alfréda, který zaperlí téměř kdykoliv se objeví na plátně.
Suma sumárum – pokud nemáte výraznou averzi vůči Batmanovi, akčním filmům nebo některému z herců, tak vyražte do kina. Nečeká vás film roku, ale solidní podívaná, kterou navíc poté můžete nad šálkem čaje srovnávat s dalšími batmanovkými adaptacemi i komiksy

Den pátý – filmový

Úterý jsme strávili z podstatné části na filmových projekcích. Původně naplánovaný Hellboy bohužel nebyl promítán, ale i tak jsme si přišli na své.
Dopoledne patřilo Star Treku. Startrekové fanfilmy nemusejí být jen špatně natočené parodie a New Voyages i Exeter ukázaly, že originální série má důstojné pokračovatele, kde si přijdou na své milovníci roztržených triček i smrtí praporčíků v červeném pyžamu.
Živod pod vodou je, pro mne, těžké žánrově zařadit. Nejvýstižnější by snad bylo označení velmi, velmi trpká místy pseudodokumentární komedie ;) Stárnoucí autor podmořských dokumentů se vydává na svou poslední plavbu, kde se musí utkat nejen s jaguářím žralokem, ale i se svými osobními problémy. Zdánlivě jednoduchý děj skrývá na pozadí mnoho skrytých narážek a absurdit. Pokud bylo cílem diváka znejistět, tak se to v mém případě povedlo.
Ještě více znejisťujícím filmem je 2046. Netroufnu si sem napsat více než, že jde o lyrický příběh, kde se tvorba knihy mísí s jejím dějem. O tom, jaký druh fimu to je, si snad uděláte představu i z toho, že jsme v půlce filmu začali uvažovat o tom, zda promítač prohodil dva kotouče, a nedobrali jsme se k jednoznačnému výsledku.
Večer jsme ignorovali Ples Fantazie a raději si sedli do čajovny a intenzivně nicnedělali.