Jsem šedý

I letos se na přírodovědě koná tento mírně nestandardní seminář. A i program na tento semestr vypadá slibně. Možná se uvidíme již dnes na Hádání o dědivosti, fosíliích a účinnosti selekce.

Málokdy mne potěší nějaký webový projekt, který pochází z Česka (Marigold jistě promine ), ale ScienceWeeku se to podařilo.
Specializované agregátory pomalu ztrácejí své dřívější opodstatnění – v časech RSS vypadají tak trochu jako anachronismus. Ale pokud některé zdroje agragaci nemají, agregátor přidá lidský vhled a články jsou filtrovány i ručně, výsledek stále může stát za to. To je i případ ScienceWeeku.
Nic není dokonalé – uživatelské rozhraní by šlo zlepšit (údajně je to v plánu) a chybí vlastní RSS export. To je škoda, možnost napojit třebas na Yahoo! Pipes bych asi ocenil nejen já.

Pokud vás věda jen trochu zajímá, dejte ScienceWeeku šanci. A pokud vás zaujme, tak zkuste i jeho anglickou mutaci.

Tags: science, web, rss

ScienceWorld popsal zajímavý pokus. Co se stane, pokud dáte lidem fotografii dítěte a fotografii osmi dětí a řeknete jim, že k jejich záchraně je potřeba stejné množství námahy (konkrétně $300k)? Překvapivě většina lidí zvolí záchranu jediného dítěte. Troufnu si tvrdit, že pokud by jediné dítě mělo fotografii a osmice byla jen slovně popsána, tak by byl poměr mnohem drtivější.

Nad racionalitou vynakládaných prostředků se zamýšlí i Petr Koubský. Nemám pochybu o tom, že by jeho názory, pokud by byly prezentovány širší veřejnosti, byly smeteny ze stolu jako bezcitné. Lidé rádi zachraňují pandy a miminka, ale nejsou schopni vybrat problémy, které si řešení zaslouží. Lombogovské výzvy pak zní jako hlas volajícího na poušti.

Co pro demokracii znamená skutečnost, že jsou přednostně řešeny atraktivnější problémy a “problémy” nechám na úvaze laskavého čtenáře.

PS: v rámci gender studies by mne docela zajímalo, jak se u výše uvedeného pokusu lišil výsledek u mužů a žen.

Update: To samé tema dáva Osel do souvislosti s genocidami.

Myslitelé Barthova typu věděli o zvláštní povaze a antropologické dimenzi mýtu. Většinou však před jasným „ano či ne“ uhýbali formulací, že mýtus sděluje objektivní realitu jiného řádu. Vždycky jsem barthiánům a hromádkovcům vytýkal tyhle teologické obezličky a kazatelskou nepoctivost, že neřeknou z kazatelny na plnou pusu: Prosím vás, tohle je mytologický text, ale má obrovské poselství, nepřeslechněme ho. Jednou v kostele, kde jsem působil, kázal přední evangelický teolog na text o svatbě v Káni. Samozřejmě když jsme spolu seděli u oběda a hovořili, bylo mi jasné, že ví, jak se věci mají. Dokonce se v kázání tak říkajíc zachraňoval větou, že: „Pokud tento zázrak nebudeme číst čistě fyzikálně, tak se neochudíme o jeho zvěst.“ Ale to samozřejmě posluchači moc nevnímali, dál totiž nakládal se zázrakem zcela masívně, takže odcházeli s pocitem, že Ježíš je ten mocný čaroděj, co proměnil vodu ve víno. Tímto zacházením s biblickými mýty se církve stávají názorovým ghettem, protože lidí ochotných věřit, že Ježíš udělal nad vodou čáry máry fuk a bylo tu víno, dnes už mnoho není. Mně se tehdy zdálo poctivé říci: fyzikálně je to báchorka. Ale pozor: tento mýtus je určitou dobovou polemikou s dionýsovskou slavností. Ne Dionýsos je tím, kdo přináší víno, tedy radost, která nekončí a je pro všechny, nýbrž Kristus.

Mám rád přednášky religionisty Otakara A. Fundy, je velmi zvláštní se pod vedením někoho s rozsáhlými znalostmi prodírat začátky křesťanství. A nejen proto jsem byl rád, když se mi pod ruku dostal rozhovor s ním.

Pokud jste si tipli, že v době ovulace, tak máte samozřejmě pravdu. Osel popsal výzkum, kdy byly ženy a dívky fotografovány v různých fázích menstruačního cyklu a jejich fotografie hodnoceny z hlediska atraktivity jak muži, tak ženami. A výsledek nepřekvapí. Ženy o svůj vzhled více dbají v době, kdy mohou s největší pravděpodobností počít. Dámy mne opraví, ale mám pocit, že v té době vypadají atraktivněji i z jiných důvodů, například mají hezčí pleť.

Poněkud nestandardní seminář na přírodovědecké fakultě se již pomalu stal legendou. I letošní program vypadá zajímavě, několik přednášek si nejspíš nenechám ujít. Snad se tam uvidíme…

ScienceWorld i Osel upozornili na další případ, kdy byla evoluce chycena při činu – nebo to tak alespoň na první pohled vypadá. Oba články si rozhodně přečtěte – rychlost adaptace ve dvaceti generacích je opravdu pozoruhodná. Na druhou stranu je nutné říci, že pomalejší změna by asi byla cvrčkům málo platná – lapidárně řečeno pomalá evoluce je asi mnohdy nahouby.

V diskusi někteří čtenáři upozornili na to, že ne všechny sovy jsou tím, čím se zdají být, a je možné, že adaptace nožiček tak rychle nevznikla – jen se zvětšil počet jedinců, kteří nesli tento znak. Proti tomu (spekulace, nemám tvrdá data) možná svědčí explozivnost změny.

Osel popsal zjištění, že množství antidepresiv zkonzumované obyvateli průmyslových a postprůmyslových zemí je takové, že část vyloučená v moči je nejen detekovatelná v řekách a příbřežních vodách, ale dokonce ovlivňuje ekosystém. Jen jsem zvědavý, kdy se tohoto objevu chytí ekologisti a začnou v nás vyvolávat pocit viny za snědená a vyčůraná antidepresiva.