Vánoční pochvala a pohanění

Předvánoční čas je pro mnohé náporem na nervy – a není se co divit. Je tak zajímavé pozorovat, jak rozdílně se s tím stresem vypořádávají různí lidé a různé organizace.

Příklad první: odstrašující. Česká pošta.

Otec měl objednaný nový lustr, shodou okolností měl dorazit několik dnů před Vánoci. Poštovní zásilka ho doma nezastihla – jak jinak, pracoval a nebyl doma. A lístek ve schránce ho informoval o tom, že po čtvrté hodině téhož dne si může zásilku vyzvednout na příslušné poště. V půl páté dorazil na poštu a hodinu stál ve frontě. To by bylo možné před Vánoci pochopit, pokud by se na délce fronty neprojevovala i očividná laxnost zaměstnanců pošty. Když v půl šesté dorazil k okénku, zásilka tam nebyla. To už začíná být trestuhodné. Navíc poštovní úřednice nejevila nejmenší známku ochoty situaci jakkoli dořešit – třebas dohodnout předání v jiném, přesně stanoveném termínu (tak u mne postupovala třebas Balíková služba, přestože nedodání bylo mou chybou).

Otec již značně nerudný dorazil domů a zavolal na číslo uvedené na dodacím lístku jako kontakt k řešení podobných problémů. A hle, číslo neexistuje. Očividně pošta zapomněla na to, že proběhlo přečíslování.

Částečně pomohla až stížnost šéfovi místní pošty. Ovšem zcela zřetelně byla jeho snahou ne pomoci s dodáním, ale motivovat otce ke stažení písemné stížnosti. Mimochodem: balík označený jako “křehké” nakonec dorazil s poškozeným obalem.

Přesně opačnou zkušenost mám s MacServisem. Pan Cihlář slíbil dodat do Vánoc nového MacBooka. A nezadařilo se, omylem jej nezaslal. A tak dnes zjistil, že mu přebývá ve skladu jeden notebook. Sednul do automobilu a odpoledne notebook přes půl republiky dovezl.

Chyby se dějí (a jako programátor o tom něco vím). Těžko také můžeme očekávat opak. Ale musím pochválit ty, kteří poté, co svou chybu zjistí, se za ni omluví a urychleně ji napraví.