Letopisy Narnie
Tak dnes konečně viděl film. Berte, prosím, můj názor jako mínění někoho, kdo má vůči knize kopec výhrad, je agnostik a fanoušek popkultury a fantastiky.
Film se mi líbil podstatně více než kniha. Neznamená to, že je dokonalý, ale spíše to, že na knize vidím neuvěřitelné množství prohřešků vůči dobrým mravům. Film začíná skvěle – noční nálet i loučení a cesta vlakem dělají přesně to, co se po nich chce – rychle rozvinou děj a začnou vytvářet vztahy mezi postavami a propracovávat jejich motivaci (za pozornost stojí například Petrovo setkání s vojáky na nádraží). Harry Gregson-Williams složil solidní hudbu (ale na Chickens run samozřejmě nemá 😉 a později jsme litovali, že to nebyl začátek válečného dramatu spíš než Narnie. (Ozzy samozřejmě správně poznamenal, že He-111 se povedly a mají dokonce správné uchycení pum 😉 Navíc se Andrew Adamson zaplaťaslan vyhnul řadě klišé, která se nebízela, takže začátek mne rozhodně navnadil.
I dál pokračuje film solidním řemeslem. Bohužel bez jakékoli invence. Záběry jsou zpomalené tam, kde se to čeká, herecké výkony v případě dětí téměř neurazí, u dospělých si zaslouží pochvalu (Tilda Swinton je vynikající a rozhodně přehrává Aslana o řád výkonem i charisma. Kupodivu její nebohá lunární čarodějnice i místy budí víc sympatií než solární “sympaťák”). Faun je takový, jaký má faun být, a Edmundovo svádění a váhání na rozdíl od knihy neustále, lewisofilové prominou, nekomentuje otravný vypravěč.
A pak začne film zabředávat. Čím dál častěji se divák neudrží a má chuť na postavy něco zařvat (“Run you fools” při přechodu řeky, třebas). A stále častěji začne v duchu srovnávat. Nejdřív počítá vlky, zda jich náhodou není devět, pak očekává ruku Nazgûla tam, kde přinese Otec prasátek dětem dárky z high-fantasy shopu. A ve srovnání nedopadá Narnie zas tak dobře – nájezdy kamerou upomínají na Jacksona, ale ten by následnou strašlivou zadní projekci nikdy nepřipustil…
Aslan napochoduje na scénu, chvíli pobude a zemře. Proč je tak oslnivý a co na něm všichni vidí není až na pár záběrů vůbec patrné. Křesťanský motiv je zřejmý, ale z filmu neční jako z knihy. Ale to už se blíží dlouho očekávaná final battle. Jedním slovem je, Daniel Steel promine, docela fain. Tou dobou už jsme kašlali na to, o co se hraje, a jen se bavili pohledem na bezkrvavé břitvení se animáků spolu s paraelní představou ekvivalentních záběrů z LOTRa. K popukání. Petr se mečem ohání jako Vyvolený Neo, echm Aragorn a Edmund i dívky v sobě najdou dostatek síly a odvahy. Uvěřitelné, obstojně zahrané, sterilní.
S filmem jsme se rozloučili recitací Kotolova roztomilého dílka – přílet orlů a dalších létačů (a samozřejmě i invenční užití Fénixe) se stal nezapomenutelným zážitkem:
Máš-li měšec plný zlatek
Nezdolá tě žádný zmatek
Přestaň ječeti
Jsi-li v hrůzné situaci
Pomohou ti obří ptáci
Orli přiletí
Když tvá bitva prohraná je
Smrt už s tebou v kostky hraje
‘Prohráls’ řekne ti
Vrhni se na nepřátele
Vítězství pak čekej směle
Orli přiletí
Když padneš do cizí pasti
Až tvé tělo do propasti
Kvapem poletí
Žádné strachy
Máš-li prachy
Orli přiletí
PS: Jděte na Narnii, Bobr v kroužkovce za to stojí.
PS2: Zásadní chybou filmu je, že v něm nejsou žádní Narni. Ani Centauri.
(Původně psáno pro Okoun, ale rozrostlo se nad velikost rozumného diskusního příspěvku.)