Den třetí

Třetí den dovolené bývá kritický a proto není radno přepínat síly. Tomuto pravidlu jsme se rozhodli zůstat věrni i já a Lukáš a proto jsme do deseti hodin ráno nenapínali síly vůbec a raději si přispali.

Zní to neuvěřitelně, ale pak jsme nenašli v programu bod, který by nás zaujal a tak se stalcentrem naší činnosti bar. Čaj, sušenky, toasty a internet nám vydržely jako zdroj zábavy na docela dlouho. Ale i lenost má své meze a tak jsme vážili dalekou cestu až do velkého sálu a poslechli si verneovské povídání o tom, že konflikty většinou souboji nekončí. Vyprávění o roztomilé Verneově naivitě mne nalákalo natolik, že jsem dostal chuť si po letech nějaký jeho román přečíst.

Zevlování se mi natolik zalíbilo, že jsem se mu věnoval i potom. Přes čajovnu jsem se prozevloval až na přednášku Jana Pavlíka o létání v díle Julese Vernea. Opět na mne dýchly staré dobré časy. Retro atmosféru podpořila i slideshow složená ze starých ilustrací verneovek.

Následující Cestu kolem světa za 80 dní v poslední adaptaci nemohu označit za nic jiného, než propadák. Od filmu bych čekal něco více než pár nejapných gagů na pozadí širokoúhlých záběrů na cesu odnikud nikam. Film by snad měl šanci jen v kategorii rozvláčný zeměpisný dokument pro použití na amerických zvláštních školách. Takže rychle pryč, pozdravit se s buďánkisty v pizzerii a pak hybaj moderovat besedu.

Na Transhumansity, ekologisty, extropiany, humanisty a další verbež přišlo téměř tolik lidí, jako na včerejší přednášku. Někteří z návštěvníků byli známé tváře z předchozích pořadů, jiní byly nově příchozí. Protože se prakticky neobjevily ekologistické názory nebo jiní nepřátelé pokroku, tak se diskuse posunula (po krátkém intermezzu o zmačkaných košilích) k otázkám zlepšení života a hlavně duševních schopností člověka. DIskutující se snažili vyhnout se příliš radikálním zásahům a raději se soustředili na bližší budoucnost a optimalizaci stávajícího stavu. Všem bych rád poděkoval, protože k tématu přistoupili s příjemnou kombinací přemýšlivosti a humoru a přinesli mnoho zajímavých názorů.

V lehčím tónu navázal Jarda Houdek svou ekologií zvenku a venku, kde se zabýval různými evolučními strategiemi, stabilitou ekosystému a možností kolonizovat další planety. To vše pod nietscheovským mottem “co ekosystém nezabije, to ho posílí, aneb vyhubme pandy”.

Restaurace na růžku vypadá jako pěkná putyka, ale kuchaře mají dobrého a minutka za 65 korun má něco do sebe. K tomu jsme mohli v zahrádce v klidu probrat s Jardou a Lukášem své přednášky, zamyslet se nad tím, zda by neměl vzniknout nějaký systém pro jejich hodnocení fanoušky a zanadávat si na poměry.

Constatnine byl v kině našláplý. Viděl jsem ho již jedou, ale opakování je matka moudrosti (a skleróza je matkou opakování). Oproti prvnímu sledování, kde jsem se spíše nudil, se mi druhé zalíbilo. Nevím, proč byly hlášky hláškovitější a akce akčnější. Snad to bylo fanovskou atmosférou v kině, snad jsem byl jen lépe naladěn.

Po komixové akci jsme zavítali do poklidnějších vod retrosteampunku (ano, já vím, že tak to Zeman nemyslel) a podívali se na Vynález zkázy, nejoblíbenější film mého dětství. Poté, co jsme zamáčkli sentimentální slzu dojetí, jsme se přes Velké oči vypravili na hotel, abychom v kritický třetí den nepřepnuli své síly.

Update: přibyly nedělní fotky.